Amadeus - Cesta k úspěchu

Tato kapitola pojednává o prvních cestách Wolfganga Amadea Mozarta do zahraničí, které byly uskutečněny mezi léty 1763 až 1765. 

Velká cesta roku 1763 začala nehodou. Rozbilo se kolo u jejich kočáru. Oprava trvala dva dny a donutila je setrvat ve Wasserburgu na Innu. Leopold využil příležitost, které drobné zdržení přinášelo, a v pouhých dvou dnech naučil sedmiletého syna, používat varhanní pedály v městském kostele. Ačkoli chlapcovy nohy sotva dosáhly na pedály, jeho první pokus o hru na ně dopadl velmi úspěšně. Wolfgang byl okouzlen novými možnostmi, varhany ho přenesly do úplně jiné dimenze.

Nannerl, i přes svoje neobyčejné nadání, neuměla nic ve srovnání s jejím bratrem. Naděje rodiny do budoucna tudíž přešla na Wolfganga samotného. Měl splnit Leopoldovy sny o kariéře a slávě.

Po Mnichově a Augsburgu navštívili Ulm, Stuttgart, Mannheim a spoustu dalších měst, až dorazili do Kolína nad Rýnem a Cách a konečně překročili hranice do Rakouského Nizozemí. Do jejich příjezdu do Bruselu 4. října 1763 vystupovali přibližně dvacetkrát, někdy veřejně, jindy soukromě. Vystoupení přinesla tak do rodinného rozpočtu nemalou finanční částku. V pozdějších letech Nannerl vzpomínala, že na místech, kde nebyl uspořádán žádný koncert, zůstávali jen do doby, než si prohlédli všechny památky. Přestože turistický aspekt cesty nebyl prvořadý, Leopold nezanedbával výchovu svých dětí ani v tomhle ohledu. Například v Heidelbergu si prohlédli největší sud vína na světě, který byl obdivovaný jako jeden z největších světových zázraků té doby. Navštívili také manufakturu na výrobu koberců a zpracování hedvábí.

Kromě finančního zisku, přinášela cesta také mnoho cenných kontaktů s významnými hudebníky a členy šlechtických rodin. Vyzbrojeni doporučeními se lehce dostali i do domů Pařížské šlechty, která byla asi nejvybíravější v celé Evropě. Díky baronu Friedrichu Melchiorovi von Grimm, tajemníkovy vévody z Orléansu a vydavatele deníku Correspondance littéraire, měli Mozartovi do necelých čtyř týdnů po příjezdu do Paříže, během vánočních svátků roku 1763, pozvání ke dvoru Ludvíka XV. a Madame Pompadúr ve Versailles. Publikum bylo okouzleno Wolfgangovým neuvěřitelným výkonem na housle i improvizací ve hře na cembalo. Kouzlo zázračného dítěte vzrostlo ještě více, když Leopold vydal první skladbu svého malého syna tiskem. Leopold napsal domů manželce:,Představte si, jaký rozruch ve světě způsobí skladba, na jejíž titulní straně bude stát jméno sedmiletého chlapce''. Také dedikace skladby udělala řádný dojem: Nevěnovali jí nikomu menšímu, než Marii Luise Terezii Viktorii Bourbonské, sedmému potomkovi krále Ludvíka XV. Tento opus obsahuje dvě sonáty pro cembalo a housle (K6 a K7), vyšel současně s jeho ranými díly, které složil v Salcburku. Tenkrát je diktoval otci, protože byl ještě příliš malý a neuměl psát. Předpokládáme, že Leopold značně ovlivnil tyto rané skladby.

Na křídlech úspěchu v Paříži Leopold rozhodl o přesunu do Londýna, další mety na jejich cestě. Dvacátého druhého dubna roku 1764 nastoupila rodina na loď v Calais a odplula do Anglie. O pět dní později vystupovaly děti před královským párem v Buckinghamském paláci.

Rodinný pobyt v Londýně tvořil asi tu nejzajímavější kapitolu v jejich cestě po západní Evropě. Anglie pro ně byla novým světem distancovaným od kontinentu. Společnost v Anglii tolik nerozlišovala ''kastovní systém'' a kapitalismus vzkvétal dokonce i na poli hudby. Město, které přišlo na koncept soukromých organizací pořádajících koncerty, mělo širokou nabídku zahraničních operních hvězd a skladatelů, které bylo možno vidět nejen v divadlech či soukromých domech, ale také ve veřejných zahradách. 

Králem na poli soukromých koncertů byl Johann Christian Bach, nejmladší ze synů Johanna Sebastiana Bacha. Klíčem k jeho úspěchu bylo to, že kromě italských oper komponoval také symfonie a klavírní koncerty. Malý Mozart slyšel Bachovo "zpívající allegro" a velmi ho inspirovalo.

Leopold svoje děti všude propagoval jako o rok či dva mladší, než ve skutečnosti byly, proto jejich vystoupení ve Spring Garden a Renelagh Gardens měla obrovský úspěch. Tyto vystoupení jim přinesla příjem okolo 800 zlatých, což bylo v té době dvakrát tolik, než plat dvorního hudebníka v Salcburku. Tento nepoměr nabourával Leopoldovy ideje. Leopold byl z dnešního pohledu monarchista. Celý život měl za největší čest sloužit u dvora a teď mu najednou Anglie ukázala, že to není pro život zrovna potřebné. Samozřejmě to usuzujeme pouze z útržků dopisů, které se zachovaly dodnes. Leopold úplně změnil svůj názor na celou věc a pravděpodobně už absolutismus tolik neuznával.

Třináctého května 1765 měly děti další veřejné představení. Hrály pravděpodobně Sonátu C-dur pro čtyři ruce (K 19d), jejíž autorství není úplně jasné. Po tomto koncertě začal zájem o zázračné děti slábnout.

Na konci června se rodina vrátila do Evropy a vydala se na cestu po Flandrech a Holandsku. První zastávkou byl Haag, kam přijeli na pozvání velvyslance Jana Walraada.

V Holandsku byli již celkem známí.   Leopoldova Violinschule zde byla vydána v roce 1766 ve městě Haarlem. První, kdo si tuto knihu pořídil, byl osmnáctiletý Prince Vilém V. Oranžský. V Holandku vyšly také Wolfgangovy houslové sonáty (K 26-31).

Amsterdam, Utrecht, Brusel ještě jednou Paříž a Versailles, potom Lyon (kde byl malý Mozart svědkem veřejné popravy) a nakonec Ženeva, Bern a Curych, to byly nejvýznamnější zastávky na cestě zpět do Salcburku. Tato cesta vedoucí oklikou, měla skoro 321 kilometrů, což je v 18. století řádný kus cesty.

Jejich návrat domů byl provázen vážnou nemocí. Děti se ještě v Haagu nakazily střevním tyfem. Nannerl byla skoro jednou nohou v hrobě a v říjnu roku 1765 přijala poslední pomazání. Wolfgangův zdravotní stav nebyl také nikterak dobrý, nemoc ho upoutala na lůžko.  Naštěstí se obě děti rychle uzdravily.

Pokračování příště.