Mitridate re di Ponto

Nepříliš známá ale zajímavá, taková je opera Mitridate. Skladateli bylo jen čtrnáct a přesto stvořil jedno z nejlepších děl v klasické opeře seria. 

hudba: Wolfgang Amadeus Mozart

Libreto: Vittorio Amadeo Cigna-Santi

Je jen těžko uvěřitelné, že něco tak skvělého jako Mitridate pochází z pera teprve čtrnáctiletého chlapce.  Mozart  tuto operu komponoval na svých cestách po Itálii v roce 1770.  Opera byla původně připravená pro produkování v Boloni, kde se Mozart s otcem nacházel v březnu roku 1770, zde Mozarta navštívil Josef Mysliveček. Opera měla nakonec premiéru 26. 12. 1770 v Miláně. Byla to první Mozartova opera seria (vážná opera). Mozart měl už za sebou jisté menší operní zkušenosti . Roku 1768 složil pro Josefa II. operu buffu (zábavnou operu) La finta semplice , která ale nikdy nebyla veřejně provedena, po ní následovalo německá singspiel  Bastien und Bastinne. Mitridate měl v Miláně velký úspěch což chlapce velmi potěšilo.

Mozart na sebe v Miláně stačil upozornit ještě jednou, když vyslechl slavné Miserere Gregoria Allegriho a k údivu všech přítomných skladbu z paměti bezchybně zapsal. Bylo mu okamžitě nabídnuto členství v Boloňské filharmonické společnosti,  některým jejím členům bylo zatěžko přijmout chlapce bez jakékoli zkoušky, proto mu byl uložen úkol, složit kontrapunktickou verzi církevní skladby, což pro Mozarta nebyl žádný problém. 

Děj opery je zasazený do starověkého Řecka zhruba do roku 63 př. n. l .  do války mezi Římem a Pontem.  

Prolog:

Mitridate utrpěl strašnou porážku v bitvě a je považován za mrtvého. Tuto zprávu oznámí Arbate (Mitridatův rádce) nejdříve Aspasii  (snoubenka Mitridata) a poté jeho  synům Farnacovi a Sifarovi. 

Dějství I. 

Arbate vítá Sifara, zde se dovídáme, že nesnáší svého bratra Faranca, protože má prý silné vazby s nepřítelem.  Za Faranca se přimlouvá Aspasia, protože jí velmi pomohl. Sifare její prosby přijímá a dává najevo svou lásku k ní. 

Farance si dělá nároky na Aspasii, která ho odmítá, protože miluje Sifara.  Mitridate  se mezitím živý a zdravý vrací do města.  Arbate prosí oba bratry, aby skryli své pocity před otcem a dělali jako že se nic neděje. Bratři tak učiní. Zde se dozvídáme, že Farance skutečně spolupracuje se Římem a je ve spojení  s Římským legionářem Marziem. 

Mitridate se vrací s princeznou Ismae, která je dcerou jeho spojence, krále Parthie. Ismae miluje Faranca a má se stát jeho ženou.  Tady vyvstává  problém, protože Farance je zamilovaný do Aspasie. Arbate tohle vše řekne Mitridatovi. Žárlivý Mitridate přísahá pomstu Farancovi. 

Dějství II.

Farance Ismaou pohrdá, Mitridate se proto domnívá, že by se Isamae měla provdat spíše za Sifara. Mitridate si chce okamžitě vzít Aspasiu, se kterou je zasnouben. Aspasia váhá jestli má přiznat svou lásku k Sifarnovi. Oba milenci se nakonec dohodnou na tom, že si zachovají svou čest a splní slib, který Aspasia dala Mitridatovi. Sifare se rozhodne odejít a Aspasia stále váhá mezi láskou a povinností. 

Mitridate si dobře uvědomuje, že proti němu Faranca chystá povstání, proto přísahá pomstu navzdory Marziově nabídce míru. Zajme Faranca a chystá se ho popravit.  Farancovi ale přichází na pomoc Ismae, která ho chce osvobodit. Faranca připouští zradu, ale obviňuje z ní Sifara.  Aspasia konečně řekne Mitridatovi o své lásce k Sifarovi. Mitridate přísahá pomstu obou milencům. Milenci už nevědí jak dál a uvažují nad společnou smrtí. 

Dějství III.

Ismae, která stále ještě miluje Faranca, se snaží přesvědčit Mitridata, aby odpustil Aspasii a ona se tak zbavila sokyně v lásce. Mezitím útočí Římané a Mitridate odjíždí do bitvy. Aspasia si zoufá nad svým mizerným životem, který by vedla bez svého milovaného Sifara, proto uvažuje nad sebevraždou. Sifare, který bez své milované také velmi trpí, taktéž uvažuje nad smrtí a odjíždí s otcem do bitvy.

V bitvě je Faranca definitivně osvobozen Marziem,který mu za jeho pomoc slibuje vládu nad celým pobřežím. Faranca se ale nakonec rozhodne sloužit Mitridatovi. 

MItridate se chce vyhnout porážce a páchá sebevraždu. Před tím, než zemře ještě odpouští Farancovi, který se rozhodne vzít si Ismae. Nakonec dává své požehnání i Aspasii a Sifarovi. Oba dva páry spolu žijí šťastně v zemi  osvobozené od Říma. 

Mitridate je velmi zajímavou operou. Dovoluju si říct, že nic tak instrumentálně zajímavého v jiné opeře nenajdeme. Mozart je spíše komik, tedy alespoň já většinu jeho hudby tak chápu a pak si poslechnu tuto operu a přicházím na úplně jinou stránku Mozartovi hudby. I přes svůj, z mého pohledu, nízký věk stvořil árie ze kterých přímo čiší zoufalství  a neštěstí a přesto jsou neuvěřitelně krásné i vášnivé. Například duet Aspasie a Sifara (Se viver non degg'io) , mám z ní pocit soucitu s jejich zakázanou láskou.  Celou operu je člověk, který nemá srdce z kamene, napjatý jestli opera opravdu dopadne tragicky. A pak tu máme postavu samotného pontského krále Mitridata,  můj názor na něj se celou dobu mění. Ze začátku je mi ho trochu líto, pak ale jako typická žena začnu držet basu s Aspasii a přeji jí, aby Mitridate třeba umřel. Na konci třetího dějství už jsem obvykle na měkko  a naopak si přeji zázrak pro Mitridata, deus ex machina nebo tak něco. Musím ale stále brát v potaz, že je to opera seria tudíž musí někdo umřít,  jak jseme z oper tohoto žánru zvyklí. 

Na závěr už jen dodám, že kdo operu nezná, měl by si jí určitě alespoň jednou poslechnout opravdu stojí za to. Kdyby to chtěl někdo udělat teď hned v odkazu naleznete celé představení s úžasnou Patricii Petibon.

 https://www.youtube.com/watch?v=JQJ6nrjgVIE